Ve čtvrtek 1. července 2021 pořádala Transparency International (TI) v CEELI Institute ve Vile Grébovka veřejnou debatu pod názvem „Jak se platí volby?“. Financování politických stran a politických hnutí a jejich kampaní je jedno z předních témat, na které se naše protikorupční organizace dlouhodobě zaměřuje. Hosté debaty Vladimíra Dvořáková, Marie Bastlová, Jana Stehnová a Jan Outlý diskutovali mimo jiné nad změnou financování politických kampaní mezi lety 2017 a 2021. Nechybělo ani zhodnocení legislativního a praktického ukotvení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) a rozprava nad limity transparentních účtů, nebo rozdíly mezi legislativní a praktickou definicí předvolební kampaně.
Veřejná debata TI: Jak se platí volby? | zdroj: TI
Cílem diskuse bylo představit různé pohledy na minulé a současné předvolební kampaně a dále poskytnou široké veřejnosti shrnutí aktuálních trendů v politickém marketingu a nastínit tak možný vývoj v běžících kampaní politických stran a politických hnutí, které už teď vedou souboj o Sněmovnu před nadcházejícími říjnovými volbami.
Na úvod debaty vystoupil Petr Leyer, ředitel TI, který zmínil, že Transparency se předvolebnímu monitoringu voleb v rámci projektu transparentnivolby.cz věnuje už od roku 2012, tedy od první přímé volby prezidenta. Upozornil na klíčové faktory, které politický marketing a kampaně od té doby ovlivnily. Jedním ze zásadních kroků bylo založení ÚDHPSH v roce 2017, v posledním roce se pak jednalo třeba důležitý a nestandardní krok prezidenta Miloše Zemana, kterým bylo brzké vyhlášení letošních voleb do Poslanecké sněmovny.
Akademickou obec reprezentovala profesorka politologie Vladimíra Dvořáková, která je ředitelkou Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT. Mediální, resp. novinářský pohled na kampaně přinesla šéfreportérka Seznam Zprávy Marie Bastlová. Vhled Transparency do problematiky představila kolegyně Jana Stehnová, která je členkou našeho monitorovacího týmu. A ÚDHPSH zastoupil Jan Outlý, člen vedení úřadu, který se účastnil i naší loňské debaty o fungování této dohledové státní instituce. Debatou provázel Ondřej Cakl, který má v TI na starosti monitoring předvolebních kampaní.
Plusy a mínusy ve financování kampaní
V první části naši hosté diskutovali o změně financování předvoleních kampaní v letech 2017 až 2021. V roce 2017 vstoupila v platnost nová legislativa. Zároveň je to i časová osa stávajícího volebního období současné vlády a poslankyň a poslanců.
Podle Jana Outlého je nyní na popsání rozdílů trochu brzy, vzhledem ke skutečnosti, že kampaně stále probíhají a jejich intenzita se postupně zesiluje. Ucelenější informace o kampani získáme až letos v říjnu, či ke konci roku. Z nových zdrojů financování upozornil na důležitost crowdfundingu (skupinová finanční podpora) a dále na bezúplatná plnění (externí financování kampaně).
Významným elementem jsou podle Jana Outlého i mimostranické subjekty, tzv. „třetí osoby“. Ty se díky rozsudku Nejvyššího správního soudu od loňského léta nemusí až do data formální registrace kandidátní listiny jako třetí osoba registrovat a potenciálně tak můžou skrytě ovlivňovat nejen financování voleb.
Marie Bastlová vidí rozdíl ve financování kampaní od roku 2017 jako dramatický. Pozitivní je možnost průběžného monitoringu online, a ne až rok po proběhnuvších předvolebních kampaních a volbách, a to mimo jiné díky výročním zprávám politických subjektů. To je pro novináře zásadní. Jako negativum vidí Marie Bastlová snahy o obcházení transparentnosti financování kampaní ze strany jednotlivých politických stran či hnutí i přes posun v legislativě.
Vladimíra Dvořáková, stejně jako Jana Stehnová, vidí změnu k lepšímu v rámci povinnosti pro politické subjekty zřídit transparentní účet. Mínus naopak vidí v tom, že tato povinnost nenastala v případě kandidátek a kandidátů v komunálních volbách. Zde je tak transparentnost financování kampaní v rukou jednotlivých měst a obcí. V případech větších měst se tak může jednat o velké částky, které často zůstávají široké veřejnosti a především voličům skryté.
Zleva: Jan Outlý, Marie Bastlová, Vladimíra Dvořáková, Jana Stehnová a Ondřej Cakl | zdroj: TI
Je to kampaň, nebo ne?
Debata se také zaměřila na aktuální problematiku, co kampaní dle zákona je a co už není. Kampaň je úzce propojená s vykazováním financí. Mezi zákonem a samotnou praxí ale může být velký rozdíl.
Jan Outlý uvedl rozkol na příkladu prezentace politiků v rámci konkrétních příspěvků na sociálních sítích nebo díky státním institucím. V zákonné definici se tento rozdíl nevyskytuje, kampaň to ale technicky je. Jeho názor sdílí i Jana Stehnová. Ta podobný problém vidí i v otázce rozdílu mezi vysloveným názorem, či svobodným vyjádřením a agitací.
Marie Bastlová upozornila na zvýhodňující faktor, že součástí kampaně může být např. i ministerský výstup v médiích.
Co v některých médiích nenajdeme?
Fenomén „gatekeepingu“ (proces výběru informací vpuštěných do médií), o němž se v rámci panelu také diskutovalo, je dle názoru Marie Bastlové v Česku přítomný a je vidět. Zatímco např. veřejnoprávní média řeší mimo jiné podstatný deficit veřejných financí, na titulních stranách médií patřících premiérovi Andreji Babišovi podobná témata jen tak nenajdeme.
Někteří politici, v čele s prezidentem a premiérem, si stále více vybírají média, kterým poskytují rozhovory. Toto rozhodnutí významně usnadňuje prosazování jejich agendy. Vladimíra Dvořáková zastává názor, že tímto výběrem mediálních domů se čeští politici inspirovali v zahraničí.
Jana Stehnová vyzdvihla prohlubující se „state capture“ (privatizace veřejného zájmu), která v Česku ovlivňuje i možnost spravedlivé politické soutěže. Umožňuje také komunikaci nad rámec výdajů, kdy konkrétní činitelé přebírají agendu svých úřadů.
Jak funguje ÚDHPSH?
Jedním z hlavních bodů debaty bylo i zhodnocení vedení a reálné praxe fungování státní dohledové instituce ÚDHPSH.
Vladimíra Dvořáková zdůraznila špatné nastavení instituce. Ve srovnání např. s Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ) nebyly vyřčeny pravomoci předsedy a členů vedení ÚDHPSH. Přes kritiku ale uznává význam tohoto úřadu a jeho potenciál ke zlepšení situace. Transparentnost je pro demokracii klíčová a demokracie samotná funguje pouze v případě soutěživých a svobodných voleb, vysvětluje.
Marie Bastlová vidí základní problém v tom, že politici sice vznik ÚDHPSH fakticky požadovali, nikdo ho ale reálně nechtěl. Instituci dává tvář ten, kdo jí formuje, vysvětluje. Jmenování Vojtěcha Weisse ředitelem úřadu dle jejího názoru nebyla ambiciózní volba a spolu s vnitřními rozbroji to ubírá úřadu na serióznosti. Už při jeho vzniku bylo dle Marie Bastlové zcela zřejmé, vzhledem k nastavení činnosti, že na první příslušné volby (do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017) nestihne ÚDHPHS dohlédnout.
Jan Outlý vnímá rozdíly u členů úřadu a na správní úrovni ÚDHPSH. Kriticky se postavil k určité absenci koncepce úřadu, která omezuje jeho funkčnost. Účelem takové instituce je také pokusit se pozměnit veřejné mínění a zlepšit náhled společnosti na politiku, či veřejné funkce. Dále dodal, že ÚDHPSH je dle něj malou institucí, funguje jako centrum pro sběr informací a hýbá stavidlem směrem k důležitým věcem. Díky spolupráci např. s Bezpečnostní informační službou (BIS), nevládními organizacemi, nebo policií je schopen efektivně získávat důležité podklady.
