Podzimní volby do krajů a senátu plní nejen média, ale také veřejný prostor a sociální sítě. Transparency International (TI) monitoruje financování předvolebních kampaní parlamentních stran a vybraných koalic kandidujících do krajských zastupitelstev. V aktuální analýze jsme se zaměřili na tzv. transparentní účty (TÚ). Z námi monitorovaných bankovních účtů odešlo v období od zahájení kampaně, tedy od 9. dubna 2020 do 25. září 2020, téměř 200 milionů korun.
Značná část těchto peněz přitom pochází, dle posledních zjištění TI, přímo z kapes daňových poplatníků. Proto je na místě se ptát, komu a za co byly tyto peníze uhrazeny.
Kandidující subjekty mají od roku 2017 povinnost zřizovat pro jednotlivé kampaně transparentní účet, který umožní vzdálený bezplatný a nepřetržitý přístup třetích osob k zobrazování přehledu uskutečněných platebních transakcí. Volič by tak měl mít teoretickou šanci nahlédnout, za co politický subjekt v kampani utrácí, kolik peněz a komu se platí. V praxi ovšem narážíme na značné překážky, které těmto transparentním účtům ve skutečné transparentnosti brání.
Překážky v transparentnosti
O tom, že pouhé zavedení TÚ nestačí, jsme už psali v našem zářijovém článku, který upozorňoval na úskalí tzv. bezúplatných plnění.
„Zákon umožňuje individuálním kandidátům vyhnout se placení přes výdajové účty prostřednictvím nefinančních plnění. Kandidující subjekty navíc mají možnost splácet náklady kampaně ještě tři měsíce po volbách. Před volbami tedy vidíme jen zlomek toho, co politická uskupení doopravdy platí,“ komentuje některé slabiny vedoucí monitoringu transparentnivolby.cz Ondřej Cakl.
Pomineme-li fakt, že to, co se na volebních TÚ zobrazí v den voleb, nejsou úplné informace, stále nám stojí v cestě ještě další překážky. Zákon ani jiný metodický pokyn neupravuje, jakým způsobem mají být transakce označovány.
Úřad pro dohled nad financováním politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) na svém webu uvádí: „pro veřejnost i náš úřad je podstatné, aby popis účelu transakce jasně vyjadřoval, o jakou transakci se jedná, či za jakým účelem má být realizována (např. dar na volební kampaň/na provoz, převod na volební účet, převod na provozní účet apod.). Rozsah sdělení je na uvážení příkazce“.
Jenže uvážení příkazce se často mine účelem. V reálném světě se tak setkáváme s popisky transakcí, kde účel platby je uveden naprosto vágně, nebo hůře úplně chybí identifikace příjemce. Tato praxe ovšem ubírá transparentním účtům právě onu transparentnost. Přitom při zodpovídání našich dotazů spojených s kritérii hodnocení transparentnosti kampaní nás na ně strany pravidelně odkazují.
Jak moc jsou transparentní účty politických subjektů?
Letošní krajské volby se také vyznačují velkým množstvím kandidujících subjektů. Pouze tři sněmovní strany, resp. hnutí kandidují ve všech krajích samostatně (ANO, KSČM, SPD). Ty ostatní formují rozličné koalice napříč republikou i politickým spektrem. Protože každý kandidující subjekt (strana, hnutí i koalice) musí zřídit pro svou kampaň samostatný volební účet, vyšplhal se nám počet monitorovaných výdajových účtů na třicet tři.
Z našeho monitoringu vychází, že výdajové účty vedené ČSSD, Piráty, STAN, KDU-ČSL a ODS jsou vedeny přehledně. U jednotlivých položek transparentního výdajového účtu je uváděn příjemce platby. Dále je uveden účel transakce i místní určení výdaje z hlediska regionů.
Všechny informace obsahují i transparentní účty Trikolory, nicméně v systému označování jednotlivých výdajů nepanuje přílišná logika. Výdajové účty ANO a KSČM obsahují informaci o účelu platby a o příjemci. Je třeba dodat, že položky na účtu KSČM jsou označeny velmi vágně.
Nejhorší praxi vidíme na účtech SPD, Starostů pro Liberecký kraj, koalic Lepší Sever a Pro krásný kraj, kteří vůbec neidentifikují příjemce platby.
Billboardy válcují online
V rámci monitoringu jsme prošli více než šest tisíc položek na sledovaných transparentních účtech, které jsme řadili do šesti kategorií. Náklady na poradenství a služby spojené s tvorbou kampaně. Propagace na Facebooku. Ostatní náklady na propagaci v online prostředí. Náklady na propagaci ve veřejném prostoru. Náklady na inzerci v tisku (vč. tvorby stranických listů). A zbývající náklady (personální výdaje, náklady na kancelář a na kontaktní kampaň).
V TI jsme očekávali, že se letošní kampaně, vlivem pandemie COVID-19, přesunou výrazně do online prostředí, ale jako platby na online propagaci jsme identifikovali méně než 10 % veškerých nákladů ze všech monitorovaných účtů. Velké strany za online propagaci utratili v průměru mezi jedním až dvěma miliony korun.
Naopak nejvíce se utrácelo za billboardy a další outdoorovou reklamu, a to přes 50 milionů korun. Podobná částka také odešla na služby spojené s poradenstvím, přípravou strategie a tvorbou značky a za platby reklamním agenturám.
U těchto typů výdajů je ovšem mnohdy velmi těžké si představit, co vše se pod popisky typu „marketingové služby“ schovává. Může se např. jednat o zprostředkovaný nákup reklamních ploch – ať už v online či offline prostoru – čímž se nám finální čísla lehce rozostřují.
Dalším trendem, který jsme zaznamenali, je časté produkování stranických listů. Vlastní noviny letos vydávali Piráti, STAN, Trikolóra a všemožné regionální koalice.
Způsob zaznamenávání transakcí na transparentních účtech, zejména pak uvádění účelu platby, se mezi politickými uskupeními významně liší. Ačkoliv by nejen TI, ale i široká veřejnost ocenila přesnější, úplnější a srozumitelnější popisy jednotlivých realizovaných transakcí, zákon ani jiné pravidlo regulující politické finance tento parametr neupravují.
„Pro rozkrytí plateb mnohdy nezbývá jiná možnost než počkat na závěrečné zprávy, které subjekty musejí předložit ve lhůtě 90 dní po vyhlášení výsledků voleb. Tedy v době, kdy již financování kampaně zajímá maximálně ÚDHPSH či několik nevládních organizací, investigativních novinářů a zainteresovaných občanů. Hlavní pozornost se totiž přesouvá na domlouvání a vytváření krajských koalic a volbu hejtmanek a hejtmanů,“ vysvětluje politolog VŠE a analytik Petr Vymětal.
