TI ČR vypracovala a kontinuálně ladila praktickou metodologii pro monitoring předvolebních kampaní během posledních šesti let. Další kapitolou naší práce bude kampaň do Parlamentu Evropské unie. V té se zaměříme na několik jednoduchých parametrů předvolební kampaně, a to v jejím on-line i off-line rozměru. Kritéria transparentnosti, která uplatňujeme na základě srovnávacích studií i praktických testů, praxe i legislativního rámce ČR, jdou někdy mírně nad rámec zákona. Máme pro to minimálně tři důvody.

1. Volební zákony mají své mezery.

Příklad? Přejdeme-li mlčením, že kampaně do zastupitelstev obcí a krajů nejsou regulovány vůbec, uveďme alespoň ty nejvýraznější nedostatky u zákonem regulovaných kampaní:

Zákon o volbě prezidenta ČR nestanovuje, kdo nese odpovědnost za jeho plnění v kampani!

Zákon dokonce nezakazuje financovat prezidentskou kampaň zahraničním subjektům.

Registrované třetí osoby dle volebních zákonů nemusejí uvádět žádné informace o tom, jakou kampaň, pro koho nebo proti komu vedou!

Neexistují aplikovatelná pravidla pro stanovení „obvyklých cen“ služeb v kampani!

Neexistuje autorita, která by mohla účinně kontrolovat, zda nejsou porušovány limity pro dary na kampaně, neboť dohledový úřad nemůže reálně hledat konečné vlastníky firem, které mají možnost plnění poskytovat! (Více zde.)

2. Řada zákonných opatření má zajistit samotnou možnost dohledu nad férovostí kampaní, včetně toho občanského, tedy toho našeho. Ne na všechno zkrátka dohlíží úřady či Úřad.  

Aby byl takový dohled coby služba demokracii a občanům ČR možný, musí strany prokázat určitou součinnost, jinak je jejich snaha o transparentnost pouze formální.

Příklad? – Limity na výdaje. Strany mají v kampani (do Parlamentu EU) dodržet limit 50 milionů na veškeré výdaje a ty musí být hrazeny jen a pouze z volebního účtu. Dohledový úřad (ÚDHPSH) může začít komplexní audit až 90 dnů po volbách. To je samozřejmě pozdě. Pokud strany chtějí, aby jim voliči důvěřovali, musejí předem naznačit, odkud, komu a za co budou finance směřovat, aby byla možná alespoň orientační průběžná kontrola ještě před volbami.

3. Realita kampaní se vyvíjí stejně, jako se vyvíjí marketingové strategie, média a společenská atmosféra. Zákony mají naopak tendenci za vývojem zaostávat.

Proto musí monitoring být také sondou do taktik, které porušují nejen text samotného zákona, ale i ducha zákona, byť jeho litera na to připravená není.

Příklad? – Třetí osoby. Kampaně se mohou účastnit další (fyzické nebo právnické) osoby. Pokud se tak děje s vědomím kandidujícího subjektu, ocitáme se v právní mlze – jejich náklady se pak mají započítat do výdajů kandidáta, ale už se na ně nevztahují stejné povinnosti jako na kandidující subjekt. Toho zneužil Miloš Zeman, ve své prezidentské kampani z roku 2018. (Více zde.)

Pokud se tak děje bez vědomí kandidujícího subjektu, je situace jasnější – tyto osoby jsou povinny registrovat se u ÚDHPSH.

Na Facebooku je ale například možné vytvořit obrovské množství profilů, které se budou účastnit kampaně. A posoudit, které z nich tak činí s vědomím kandidáta a které ne, je vpodstatě nemožné, což je zneužitelná a zneužívaná slabina sociálních sítí. Proto požadujeme, aby strany, které se chtějí považovat za transparentní, své profily zveřejnily, čímž bude možné odlišit ty profily, které s jejich vědomím nejednají, a požadovat například registraci jejich provozovatelů u ÚDHPSH.

“Nepředpokládáme, že se požadavek publikovat facebookové profily obejde bez protestů, vysvětluje vedoucí monitoringu Ondřej Cakl. “Pokud ale máme volební zákony brát vážně, je to jediný způsob, jak je uplatnit v kampani na sociálních sítích.”

Jaká kritéria tedy budeme v monitoringu uplatňovat?

1. Publikuje strana stručný strukturovaný předběžný rozpočet?

Proč to chcete vědět?

Pouze předběžný rozvrh, byť stručný a obecný, umožní monitorovat finanční proudy v kampani. Zveřejnění celého účetnictví skrze on-line intranet, nebo naopak pouhý odkaz na transparentní účet nejsou skutečným řešením. V prvním případě nutíte voliče stát se auditorem se slušnou znalostí účetních postupů a praxí ve financování kampaně. V tom druhém naopak voliči ukazujete nicneříkající seznam nesrozumitelných transakcí.

Jak by měl vypadat?

Měl by na jednom místě stručně říkat, kolik jsou celkové plánované výdaje, jaká část z nich jde do off-line a jaká do on-line propagace (procentuálně).

V rámci off-line by měl ukazovat alespoň procentuální poměry výdajů za

– billboardy a tištěné plakáty,

– inzerce a propagaci v tištěných médiích,

– kontaktní část kampaně (pronájmy venkovní techniky, umělecké honoráře, agenturní poplatky, licenční poplatky apod.),

– mzdy a dohody pro spolupracovníky a členy volebního týmu,

– audio-vizuální tvorba (video-spoty, jingly apod.),

– provozní náklady na kontaktní kampaň (doprava, ubytování apod.),

– náklady kanceláře,

– náklady na dobrovolníky (koordinace, stravné, cestovné).

V rámci on-line pak jaká jde do sociálních médií a jaká do zbytku on-line sféry (placená inzerce, AdWords, PR články atd.).

2. Je volební transparentní účet veden přehledně a pečlivě?

Proč to chcete vědět?

Volební účet umožňující vzdálený přístup, který je jedinou cestou financování kampaně, vyžaduje zákon. Ovšem ani ten není samospásný, pokud z údajů o pohybech na tomto účtu nelze vyčíst potřebné informace.

Jak by měl vypadat?

Popisy transakcí by měly specifikovat:

– celý název a identifikační číslo právnické osoby, je-li k dispozici, nebo jméno příjemce částky,

– účel platby, identifikaci dokladu, na jehož podkladě je platba provedena (VS),

– měly by také srozumitelně říkat, za co / na co jsou peníze vydávány.

3. Publikuje strana seznam všech facebookových, instagramových a twitterových profilů (individuálních i skupinových), které se oficiálně podílejí na její kampani?

Proč to chcete vědět?

Náklady na provoz profilů v politické kampani mohou být značné. Pokud strana používá (autentické nebo falešné profily) s placenými službami – v jakékoliv formě úplaty, pak tyto náklady musí být započítány do stropů kampaně. A pokud na Facebooku operují profily, které se účastní kampaně bez vědomí kandidujícího subjektu, pak se jejich provozovatelé musí registrovat u dohledového úřadu (ÚDHPSH). Bez toho, že se strany přihlásí ke svým profilům, odlišení toho, kdo porušuje zákon, prakticky není možné. Je tedy v zájmu stran i voličů, aby tak učinily.

Zdůrazněme, že seznam “facebookových” profilů je třeba považovat za minimum, ideálem je seznam profilů i na ostatních populárních on-line sociálních sítích.

Jak by měl vypadat?

Kandidující subjekt na svých oficiálních volebních stránkách zveřejní na začátku kampaně seznam facebookových profilů, jejichž aktivita je součástí kampaně a má charakter určitého plnění, ať už finančního nebo nefinančního. Seznam je průběžně upravován podle toho, zda se počet profilů mění.