I neregistrovaný kandidát může napadnout registraci kandidátů ostatních.
Média v minulých dnech informují o zmatcích ve výkladu zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, které se týkají podmínek registrace jednotlivých kandidátů. Kandidáti mohou být platně do voleb registrováni na základě tzv. kandidátní listiny, kterou musí podepsat minimálně 50 tisíc občanů České republiky, anebo 20 poslanců nebo 10 senátorů České republiky. Tento rok se však rozhořela diskuse o tom, zda je možné, aby tentýž zákonodárce připojil svůj podpis současně na listinu několika kandidátů.
Takto učinil například senátor Czernin („nominoval“ dva kandidáty).
Některým kandidátům tak hrozí, že nebudou do voleb registrováni, protože je jejich kandidátní listina podepsána senátory, kteří podpořili už jiné kandidáty. Toto je případ i Mirka Topolánka, jenž získal podpisy deseti senátorů, z nichž tři nominovali i jiného kandidáta.
Ministerstvo vnitra má však opačný názor a tvrdí, že je možné, aby zákonodárci podpořili více kandidátů, a zdá se, že bude registrovat i ty, na jejichž kandidátních listinách je podepsán poslanec nebo senátor, který podpořil už jiného kandidáta.
V takovém případě vyvstává otázka, jestli je možné u soudu napadnout postup registrace kandidáta v případě, že jsou pochybnosti o tom, zda byl správně vykládán zákon a tudíž dodrženy podmínky registrace.
Je pravděpodobné, že ostatní kandidáti by mohli mít zájem na tom, aby byl počet uchazečů o prezidentský post co nejmenší, a proto budou chtít dle výše uvedeného výkladu napadat ty registrace, které jsou podložené podpisy zákonodárců, kteří podepsali více kandidátních listin.
Ovšem do celé situace přináší další zmatečnou informaci opět ministerstvo vnitra, za které se pro ČTK vyjádřil náměstek ministra vnitra Petr Mlsna v tom smyslu, že žalobu může podat jen ten, kdo nebyl k volbám připuštěn, a pouze proti tomuto („svému“) rozhodnutí. „Nemůžete podat správní žalobu ve věci někoho jiného. Kandidát se může bránit proti tomu, že nebyl zaregistrován, ale nelze podat žalobu na to, že byl zaregistrován někdo jiný.“
Takováto situace by znamenala, že by se teoreticky mohl stát prezidentem i ten kandidát, který neměl být dle výkladu zákona vůbec registrován, protože by neexistoval dle vyjádření z ministerstva vnitra způsob, jak registraci kandidáta podrobit kontrole. Nebo je to jinak?
Zeptali jsme se na výklad zákona vedoucí právní poradny TI Martiny Mikoláškové. Nezbývá než nám konstatovat, že se Petr Mlsna mýlí.
Kdyby některý řádně registrovaný kandidát rozporoval u Nejvyššího správního soudu (NSS) registraci druhého kandidáta, který má „kryjící se podpisy“ – jaké rozhodnutí může NSS vynést?
V prvé řadě by se NSS musel zabývat otázkou, zda je možné, aby poslanec nebo senátor podpořil více prezidentských kandidátů. Pokud by NSS dospěl k názoru, že to možné není, a přesto by byl některých z takto podpořených kandidátů registrován, soud ho může dle mého názoru vyřadit.
Kdo by byl oprávněn podat návrh proti takovéto registraci řeší jednak zákon o volbě prezidenta republiky a dále ho rozvíjí již i dostupné rozhodnutí NSS, který konstatoval, že „aktivní legitimace svědčí i těm subjektům, kteří sami dosud registrováni nebyli“ a svou neregistraci napadají u soudu. Jednalo se o případ, kdy kandidát předložil kandidátní listinu jen s pěti desítkami podpisů a z toho důvodu nebyl registrován, a zároveň napadal registraci ostatních kandidátů v prezidentských volbách. I neregistrovaný kandidát může napadnout registraci kandidátů ostatních.[i]
Může NSS stihnout rozhodnutí do voleb?
Ano, může, resp. musí. Zákon o volbě prezidenta říká, že je možné návrh podat do 2 dnů od provedení registrace, a soudní řád správní zároveň říká, že soud musí o tomto návrhu rozhodnout do 15 dnů od jeho obdržení.
-oc-
[i] Subjekty aktivně legitimované podle § 89 odst. 4 SŘS jsou pak typově shodné s těmi, které jsou uvedeny v odst. 2, zde ovšem podávají návrh nikoli v zájmu své vlastní registrace, ale proti registraci svých volebních soupeřů. Můžeme je tedy tentokrát shrnout pod zkratku „ten, kdo podal kandidátní listinu nebo přihlášku k registraci a brojí proti registraci někoho jiného“. Tato aktivní legitimace přitom svědčí i těm subjektům, kteří sami dosud registrováni nebyli a svou neregistraci napadají u soudu, jak vyplývá z usnesení NSS ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. Vol 7/2012 [2797/2013 Sb.NSS]. V něm byla aktivní legitimace přiznána kandidátovi, jehož registrace do prezidentských voleb byla odmítnuta, neboť předložil petici jen s pěti desítkami podpisů, a napadl registraci ostatních (ministerstvem registrovaných) kandidátů. NSS jeho návrh meritorně projednal, neboť konstatoval, že i neregistrovaný kandidát může napadnout registraci kandidátů ostatních. Opačné řešení by ostatně vyvolávalo problémy v případě kandidátů, jejichž registrace byla ministerstvem odmítnuta, ale byli „vráceni do boje“ soudem: pokud by už poté nemohli napadat registraci kandidátů, kteří byli registrováni „napoprvé“, byli by znevýhodněni pro původní pochybení ministerstva, a pokud by ji mohli napadat až po své registraci, registrační proces by se nečekaně zbrzdil, potenciálně i zacyklil.
(Komentář k § 89 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní: Blažek, T, Jirásek, J. Molek, P., Pospíšil, P., Sochorová, V., Šebek, P.: Soudní řád správní – online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck 2016)
